Na návštěvě
V království jogurtů
Přímo na vrátnici benešovského závodu společnosti Danone je umístěn chladící box, ze kterého si na místě můžete vychutnat neomezené množství známého nápoje Actimel.
Kvůli možnosti bezplatně si pochutnat jsme však výrobní závod Danone v Benešově (před rokem 1989 pod názvem Pragolaktos) ale nenavštívili. Přivedla nás sem skutečnost, že v dubnu 2011 obměnila firma v Benešově dvě třetiny své flotily vysokozdvižných vozíků. Navíc všechny nechala vybavit „černými skříňkami“ systému ISM (Information System for Truck Management) – sledování provozu a využití techniky. A přibyla i další vylepšení…
Třicet kamionů denně
V Benešově vyrábí společnost Danone mléčné fermentované výrobky a jogurtové nápoje. V České republice je to jediný výrobní závod společnosti, ovšem ve velkém odtud putují jednotlivé produkty i do dalších zemí, kde Danone působí. Pohyb zboží do závodu a ven je v tomto případě značný. Denně sem proudí zásilky obalových materiálů, ovocných složek, mléka a dalších surovin nejen od českých dodavatelů, ale od všech dodavatelů společnosti z Evropy. Hotové výrobky si ale zákazníci neodebírají tady, veškerá produkce míří do nedalekého distribučního centra v Divišově. „Denně bych to odhadla mezi 14 až 18 kamiony s hotovými výrobky, které se vozí do Divišova,“ prozrazuje vedoucí skladu Veronika Valentová. „Co se týká obalů a dalších produktů, ne mléka v cisternách, tak jich do Benešova přijíždí denně v průměru deset až dvanáct.“
Takže pohyb nákladu není rozhodně malý, navíc na relativně malém prostoru. Kromě menšího skladu obalů, folií a dalších věcí můžete zaznamenat ještě expediční sklad, který však není nijak rozsáhlý. Dochází zde v podstatě jen k zachlazení výrobků, které sjíždějí z výrobních linek. Jogurty a jogurtové nápoje se tady rozhodně dlouho „neohřejí“. Potřeba výkonné manipulační techniky v Benešově je bezpochyby citelná.
V minulosti čítala manipulační technika v Danone i jiné značky, než Jungheinrich. Jak ale vysvětluje Veronika Valentová, bylo už před lety rozhodnuto o sjednocení vozového parku. Několik let tak vedle sebe koexistovaly spolu s Jungheinrichem i další značky.
„Poslední fáze, kterou jsem zažila už i já, byla, že dožívající techniku jsme kompletně nahradili Jungheinrichem. Nejlépe splnil podmínky, které jsme vypsali ve výběrovém řízení. Šlo tak nejen o sjednocení typů, ale i jednotný servis od jednoho výrobce.“
Pronájem je výhodný
V minulosti patřila většina vozíků přímo firmě Danone, část byla v rámci pronájmu (včetně strojů od Jungheinrichu). Současná situace je taková, že v Benešově funguje pouze značka Jungheinrich. Některé jsou ve vlastnictví firmy Danone, jedná se o stroje, které dosud splňují požadavky na manipulaci i jejich aktuální technický stav je vyhovující. Všechny starší stroje od jiných výrobců už kvůli stáří vyřadili a nahradili Jungheinrichem.
„Před výběrovým řízením byl poměr vozíků v našem vlastnictví a těch v pronájmu půl na půl,“ říká vedoucí skladů benešovského závodu. „Po výběrovém řízení se poměr ve prospěch pronajatých vozíků výrazně posunul. Důvod? Je to obecně firemní strategie nemít dlouhodobě investované prostředky v manipulační technice a vozovém parku. Systém je pro nás výhodný mimo jiné v tom, že společně s pronájmem Jungheinrich poskytuje full service a odpadá tak starost o techniku, lépe řečeno hodně se zjednodušuje. Nemám totiž na starosti jen vozíky, a protože mám mnohem víc povinností, uvolňuje mi to ruce,“ vysvětluje výhody Veronika Valentová.
Výhodou Jungheinrichu byla detailní znalost prostřední, ve kterém se vozíky této značky v Danone Benešov už několik let pohybovaly. Proto se letos na jaře vlastně nahrazovaly stroje se stejnými parametry a funkcemi, jen v novějších typech a provedení. „Způsob manipulace s materiálem a výrobky se od minula nezměnily, takže naše požadavky na nějaké speciální úpravy byly minimální, nebo žádné,“ dodává vedoucí skladů. Jan Hnátek, odborný poradce Jungheinrich přidává, že původní výběr techniky byl v Benešově správně nadefinovaný a všechno fungovalo, novinkou byl již zmiňovaný systém sledování vozíků ISM a také nový koncept baterií s čidly, které mají prodloužený interval údržby.
Současná flotila vozíků, které Danone v Benešově využívá, čítá třicet strojů. „Převažují nízkozdvižné vozíky, protože většina zboží je ukládána na palety, v expedičních skladech nejsou regály, něco málo je ve skladu materiálu. Nejzákladnější je přesun z místa na místo, od linek do skladu a ze skladu do kamionů.“
Nízkozdvižné vozíky jsou buď ručně vedené, nebo s plošinkou. „Protože je zde minimálně požadavek na stohování, najdete v Benešově jen pár vysokozdvižných vozíků, hlavně pro manipulaci na dvoře při vykládce z kamionů,“ přibližuje situaci zástupce Jungheinrichu Jan Hnátek. „Z třiceti vozíků je jen pět vysokozdvižných a dvě venkovní »ještěrky«,“ dodává Veronika Valentová.
Novinky přinášejí úspory
Součástí obnovy bylo devatenáct nových vozíků, které zahájily svou službu v polovině dubna. „Konkrétně se jedná o ručně vedené nízkozdvižné typy EJE 116 a EJE 120 s nosností 1600 až 2000 kg, vysokozdvižný ERD 220 pro převoz dvou palet a zdvihem do 2,5 metru, DFG 316 se zdvihem do 3 metrů, nízkozdvižný vozík ERE 120 s nosností 2 tuny, ručně vedené vysokozdvihy do 3,6 metru EJC 110 a 112,“ sype Veronika Valentová údaje o stavu benešovské flotily rovnou z hlavy. Novinkou ve vybavení těchto vozíků jsou zcela nové baterie.
„Baterie s čidly byl můj požadavek,“ přiznává Veronika Valentová. „Sama jsem totiž pátrala po lepším způsobu údržby baterií, prodloužení životnosti a snížení nákladů na jejich provoz. Po konzultaci s Jungheinrichem jsme zvolili nové řešení.“ Novinku přibližuje Jan Hnátek, zástupce Jungheinrichu: „U původních baterií se totiž musí při každé výměně kontrolovat článek po článku, tam, kde je méně destilované vody, ji dolít. Nové baterie mají jedno centrální čidlo. Svítí zelená, všechno je v pořádku, svítí červená, pozor, dolít vodu.“
Požadavek na nové baterie vycházel z předpokladu, že na vozících se během nepřetržitého provozu v Danone vystřídá značné množství uživatelů. „Vždycky se stane, že je někdo pozornější víc a někdo méně. Čím je způsob kontroly techniky složitější, tím vyšší je riziko, že dojde k zanedbání, nebo chybě. A naopak, čím je kontrola jednodušší, tím je snadnější, aby se o techniku dobře postaral každý. Jako žena se snažím vidět věci prakticky a určitě se některé mé požadavky projevily i při výběrové řízení,“ usmívá se Veronika Valentová.
ISM: výrazně ubylo nárazů
V tomto ohledu si vedoucí skladů nemůže vynachválit i zavedení ISM. Jak už bylo řečeno, Danone jede v Benešově 24 hodin a sedm dní v týdnu. Od pátku do neděle převážně pro zahraniční odběratele, přes týden zase pro české obchodníky. „Na pronájemní vozíky jsem vydala sto pět čipů, to znamená, že tento počet lidí se na vozících v jednotlivých směnách střídá. I proto jsme zavedení systému ISM uvítali.“
I přesto, že hospodárnost provozu bez a s ISM lze reálně hodnotit až po roce užívání, shodují se Veronika Valentová a Jan Hnátek na tom, že již nyní přináší systém výrazný posun v péči o nové vozíky.
Jan Hnátek potvrzuje, že návštěvy technika kvůli poškozením strojů po nárazech se po zavedení ISM velmi citelně snížily. „Až do zavedení ISM se nedalo vždy stoprocentně zmapovat případná poškození. I nyní sice máme vedle ISM provozní deníky, do kterých se stále musí zapisovat každá závada, ale buďme upřímní – ne každý na sebe nahlásí, že vozík odřel, nebo naboural. A ten, kdo vozík v další směně přebírá, nemusí vždy závadu či poškození hned zaznamenat. Teď už lze v počítači dohledat, kdo v době, kdy došlo k nějaké poruše, či poškození, vozík užíval.“
Veronika Valentová připouští, že zavedení systému ISM neprovázelo mezi těmi, kteří vozíky užívají, žádné nadšení. „Lidé mezi sebou vědí, kdo s technikou zachází dobře a kdo hůř, ale znáte to, že v partě lidé nikoho, jak se říká, neprásknou. Takže na otázku, kdo to udělal, obvykle můžete čekat pokrčení rameny,“ připomíná paní Valentová. „Ukázalo se, že těch »borců«, kteří jsou méně citliví, je menšina a ty ostatní štve, když se s vozíkem něco stane, vadí jim i to, že jsou třeba jen poškrábané. Tím, že však logicky drží partu, neřeknou to a tak viníky podrží. I když většinou věděli, kdo to udělal a kdy to udělal.“
Kdo nebourá, vyhrává
Zavádění systému představovalo usilovné vysvětlování už několik měsíců před navezením nových vozíků. „Teď už nejde krčit rameny a tvrdit, že nikdo nic neví. Lidé začali sami vozíky víc hlídat, hlásit při přebírání případná poškození, protože nechtějí, aby to bylo na ně. Vědí, že vše lze snadno dohledat,“ rekapituluje změnu Veronika Valentová. Málokomu se chce totiž hradit „drobné poškození“, když je spočítáno třeba na třicet tisíc korun. „Poškození se nám nevyhýbá,“ nezastírá vedoucí, ale jejich znatelně méně. První týden po zavedení čidel se frekvence nárazů snížila, typ nárazů se snížil významně i z intenzity tři na dvě. Lidé se prý v počátcích nebáli tolik osobní zodpovědnosti, ale toho, že systém bude nastavený příliš citlivě a bude to komplikovat práci. Protože nejvyšší stupeň nárazu číslo tři už stroj zablokuje a nelze ho uvést do chodu bez master čipu, který běžná obsluha nemá. Tato obava ale vedla i k tomu, že počet a intenzita střetů klesly.
Současně s ISM byla zavedena také nová pravidla kontroly v případě nárazu. Obsluha musí zkontrolovat nejen vozík, ale i zařízení, palety, zábrany, do kterých vozík narazil, nebo o které se odřel. A vše nahlásit vedoucímu směny. Bezpečnostní pravidla jsou v Danone všeobecně velmi přísná, takže si málokdo dovolí jejich jen formální dodržování.
Jednou z cest, jak také zvýšit zájem o ještě lepší zacházení s vozíky a snížit „strach“ z ISM, je nápad zorganizovat pravidelné hodnocení nejlepších uživatelů, kteří by byli veřejně vyhlašováni například po čtvrtletích. Je to jeden ze způsobů zainteresovanosti, kterou podporuje u svých zákazníků i Jungheinrich, a to včetně zajímavých dárků pro nejlepší řidiče techniky. „Systém ISM poměrně dobře zmapuje čas, který lidé na vozících stráví a kolik karambolů kdo absolvuje,“ plánuje vedoucí skladů Veronika Valentová. „Když bude deset lidí mít deset záznamů, ale někdo při třech stech motohodinách a jiný při sto hodinách. Určitě to pokládám za dobrý nápad. Máme zkušenosti, že když zveřejníte, že je někdo lepší, je to pro ostatní motivace zlepšit se. Když za to navíc bude nějaká odměna, proč ne?“
Danone (nejen) v České republice
První jogurty Danone vyrobil Issac Carasso v roce 1919 ve Španělsku. Hlavním podnětem byl hromadný výskyt střevních chorob u malých dětí v Barceloně. Issac Carasso navázal na práci nositele Nobelovy ceny profesora Mečnikova, zabývající se blahodárnými účinky jogurtu na lidské zdraví a na tradiční metody výroby jogurtu na Balkáně. Jogurty Danone se původně prodávaly na doporučení lékařů v lékárnách.
Koncern Danone byl založen v roce 1966 a má sídlo v Paříži. Během nepříliš dlouhé doby se firma, která pod značkou BSN původně vyráběla sklo, rychle rozrostla ve světovou potravinářskou společnost, která je dnes sedmou největší v celosvětovém měřítku. Danone je největším výrobcem čerstvých mléčných výrobků na světě a druhým největším producentem minerální vody a od roku 2007, kdy odkoupila společnost Numico, je také výrobcem dětské výživy a medical nutrition (speciální výživy pro zdravotnické účely).
Po pádu berlínské zdi a s ní i komunistických režimů ve střední a východní Evropě zakládá společnost své pobočky v ČR, SR, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Rusku. V ČR získává také podíl v Čokoládovnách, a. s. V roce 1991 vstupuje Danone do Benešovské mlékárny a zahajuje tím své úspěšné působení v České republice (název Danone nese benešovský podnik od r. 1994).